Tak nám přibyl další člověk odsouzený režimem za názor. K Adamu B. Bartošovi, Walteru Kraftovi, Slávku Popelkovi či Láďovi Vrabelovi nově přibyl Jakub Jašek, který se „provinil“ jen tím, že si na demonstraci vzal nášivky, které se nelíbí „straně a vládě“.
Čtěte více „Jan Sedláček: Opoziční aktivisté souzeni za názor, ale vrazi zůstávají na svobodě“
Fialova vláda nás zatáhla do rostoucích dluhů, ale místo aby vyvodila zodpovědnost, tak chce chybějící peníze vydřít z nás. Přitom existuje tolik možností, kde by mohl stát ušetřit i bez zvyšování daní. Níže jsem sepsal body, které mě teď napadly.
Čtěte více „Jan Sedláček: „Ať vláda začne s úsporami u sebe a přestane odírat slušné lidi!““
Maďarská vláda zakročila proti propagaci LGBT ideologie na školách. V návaznosti na to se ozývají hlasy, že je tam omezována svoboda slova (zejména to říkají ti, kterým jinak nevadí, že v ČR svoboda slova stále ubývá). Pokud se ale na to podíváme blíže, zjistíme, že o žádné porušení svobody nejde.
Čtěte více „LGBT propaganda na školách nemá se svobodou projevu nic společného“
Víte, co mají společného Česká spořitelna a Stanjurův plán na růst DPH? Víc, než se zdá. Obojí totiž přineslo naše malá vítězství nad systémem a ukázalo strategii, kterou můžeme proti systému snadno používat.
Čtěte více „Pokusné balonky aneb proč má smysl se ozývat nahlas“
Náboženství patří k nedílné součásti celého lidstva. Víra, u nás konkrétně křesťanská víra, položila nejen základ samotné civilizace, ale také dodnes zasahuje v našem každodenním životě svým odkazem. Když opomineme teologii, křesťanství v naší zemi tvoří velký podíl v našich tradicích, kultuře, politice a v chodu společnosti. Z těchto hledisek budeme dále rozvíjet otázku, která tvoří název tohoto článku. Článek samotný bude pro edukativní účely našeho vzdělávacího projektu ve věcech teologických psán laicky.
Proč mladí věří? Čtěte více „Šimon Hána – Proč mladí věří“
Vzhledem k dnešnímu datu jsem se rozhodl konstruktivně zamyslet nad genderovou ideologií a změnami pohlaví. A nejen to. Podařilo se mi to celé posunout na vyšší úroveň.
Čtěte více „Jan Sedláček: „Jsem pes. Koukejte to všichni uznat!““
Čtěte více „Snaha o odvolání Ševčíka ukazuje totalitní myšlení některých lidí“
Není žádnou novinkou, že pro velkou věc musí každý vynaložit úsilí. Každý z nás již musel či musí bojovat proti svému pohodlí, aby docílil požadovaného výsledku. Jenže ve světe rychlých změn v nejrůznějších oblastech je potřeba si stále udržovat míru motivace, která vás udrží „za cílem“, po kterém zcela opustíte od další snahy se nadále motivovat. Pro seberozvoj osobní a v rámci politiky je totiž cílová linie pouze domnělá.
Mnozí ztratili nebo ztrácí tuto motivaci být vlastencem, protože se na první pohled zdá, že společnost vaše vize nebude sdílet a stanete se terčem neopodstatněných útoků od lidí, kteří v první řadě ani nechtěli pochopit to, co jste sdělovali. Tyto neopodstatněné útoky mají ironicky opodstatněný základ. A to ten, že jste byli nechtěně zatáhnuti „na hromadu“ mezi ty, kteří se vám třeba intelektuálně a ani morálně nezamlouvají, ale názory na konkrétní témata máte prakticky identické. Tato skutečnost může být hodně nepříjemná, neboť vaše chápání národovectví, které může být podloženo velmi dobromyslně, není vůbec slučitelné s chápáním tohoto pojmu vašeho oponenta nebo i těch, ke kterým jste byli za jisté názory přirazeni.
V pozici, ve které se nyní nacházíme, nezbývá kromě opuštění našeho přesvědčení nic jiného, než zcela jiné chápání vlastenectví. Něco, co nás skutečně spojí proti vnitřním i vnějším hrozbám české vlastenecké scény. Nikoliv pro peníze nějakého představitele minoritních stran nebo pořadatelů protestních akcí bez konkrétního cíle, ale pro obnovu něčeho, co bylo našim předkům přímo svaté. Mladí lidé by proto měli nést novou ideu vlastenectví – nové národovectví. Čtěte více „Šimon Hána – Nutnost nového národovectví“
Z médií slýcháme, že si prý Babiš založil svoji kampaň na strachu a že je to špatně. Ta samá média tu přitom celé roky vytvářejí celou řadu kampaní založených právě na strachu.
Čtěte více „Kampaně založené na strachu: jednou vadí, podruhé ne“