Mezi odbojáři nebyli jen muži, ale i ženy – a o jedné si dnes něco povíme.
Eliška Menšíková se narodila v Brně v roce 1918. Vystudovala gymnázium a vyšší zemědělskou školu, poté pracovala jako úřednice a v roce 1937 se vdala za Karla Menšíka.
Během německé okupace se zapojila do odboje a stala se členkou odbojové skupiny Rady tří, kterou vedl Vojtěch Boris Luža, Josef Grňa a Josef Robotka. Spolupracovala s odbojářem Cyrilem Musilem, který byl mistrem Československa na lyžích.
Zůstali přáteli i po roce 1945, kdy je spojoval odpor proti nastupujícímu komunistickém režimu – proto je po roce 1945 začala sledovat i Státní bezpečnost.
V roce 1950 byl Cyril Musil zatčen a ve zmanipulovaném procesu odsouzen, podařilo se mu však uprchnout z vězení a Eliška Menšíková mu pomohla emigrovat na západ.
V roce 1951 přešla Eliška ilegálně hranice do Německa a zapojila se do zpravodajského kurzu, jejím školitelem byl František Moravec. Dostala za úkol vrátit se do Československa a vybudovat zpravodajskou síť, ale zůstat v pozadí jako tzv. spící agent.
Po roce 1953 Státní bezpečnost za pomoci Rudé armády zatkla skupinu převaděčů, kteří pomohli Elišce Menšíkové přejít hranice, a následně byla zatčena a vyslýchána i Eliška. Svoji proti-komunistickou aktivitu, kterou jí Státní bezpečnost mohla dokázat, nijak nepopírala, ale po dobu celého vyšetřování trvala na nevině svého manžela.
V roce 1954 byla odsouzena k osmnácti letům odnětí svobody, propuštěna byla podmíněně v roce 1963. Dožila se pádu komunismu v roce 1989 a zemřela v roce 1992.
– –
Napsal Martin Kliment, člen předsednictva spolku Národní mládež