V těchto dnech si připomínáme 83 let od událostí, které vedly ke skonu Jana Opletala a Václava Sedláčka. Náš člen Martin Kliment proto sepsal vzpomínku na prvně jmenovaného, jehož smrt se stala jedním ze spouštěčů odboje proti německému nacistickému režimu.
Jan Opletal se narodil 31. prosince 1914 ve Lhotě nad Moravou jako osmé dítě do chudé rodiny Štěpána a Anny Opletalových.
Chodil do obecné školy v obci Nákle u Olomouce, což pro něj znamenalo absolvovat každodenně 3 kilometry tam a zpět pěšky (a to za každého počasí). Po ukončení obecné školy pokračoval na měšťance ve Štěpánově. Poté rodiče chtěli, aby začal co nejdříve pracovat. Nakonec se ale na přímluvu jeho učitelů rozhodli jej zkusit přihlásit na gymnázium v Litovli, kam byl přijat a studoval zde v letech 1926 – 1934. Velice vynikal ve sportu, obzvláště v lehké atletice a gymnastice. Stejně vynikal i ve studiu, nebyl jediný předmět, který by mu nešel. Během studia na gymnáziu si oblíbil literaturu, obzvlášť tu českou, obdivoval Wolkera, Nerudu, Vrchlického, Neumanna a Tomana.
Ze všeho na světě nebylo nic, co by Opletal nesnášel více než bezpráví. Kdykoli se začal někdo silnější povyšovat nad slabšího či bohatší nad chudšího, hned běžel tomu chudákovi pomoci. Jeho smysl pro spravedlnost neplatil jen na spolužáky, nýbrž i na kantory. Častokrát bylo vidět, že se učitelé více zajímají o studenty z bohatých rodin a ty chudší opomíjejí. Vyvrcholilo to tím, když si jeden profesor zasedl na dívku z chudších poměrů a Janovi to nedalo a začal mu to vyčítat. To mu přineslo na jednom pololetním vysvědčení dvojku z chování.
Odmaturoval 19. června 1934 s nejlepším výsledkem na gymnáziu v Litovli. Z jednadvaceti předmětů měl dvacet jedniček a jednu dvojku, a to z němčiny.
Opletal chtěl studovat medicínu, jeho vzorem byl Pasteur a všichni ostatní, kdo zkoumali nemoci v laboratořích. Finanční důvody mu ale nedovolily pokračovat ve studiu na vysoké škole. Nastoupil do základní vojenské služby, díky maturitě byl přidělen do školy pro důstojníky v Hranicích, ale následně dobrovolně tuto školu opustil s hodností četaře a na vlastní žádost byl přeložen do slovenského Brezna. Následně jej převeleli do Prahy jako desátníka k jezdeckému pluku v ruzyňských kasárnách. Zde se dozvěděl od svých bývalých spolužáků, kteří v Praze studovali, že by se mohl pokusit přihlásit do Hlávkových kolejí, které byly pro studenty z chudých poměrů, kteří měli výborný prospěch.
Hned po skončení vojenské služby (v roce 1936) se proto dal zapsat na Lékařskou fakultu Univerzity Karlovy a požádal o přijetí do Hlávkových kolejí. Zajímalo jej zejména vše okolo biochemie.
Během demonstrace 28. 10. 1939 byl v zástupu demonstrantů, kteří postupovali z Vodičkovy ulice na Karlovo náměstí. Zástup byl nucen ustupovat na Žitnou ulici před německou policií. Když byl dav asi v půlce ulice, zazněl výstřel a neznámý muž zasáhl Jana Opletala do břicha. V nemocnici doktor zjistil, že má Jan prostřelené tlusté střevo a čtyřikrát tenké. Zemřel 11. listopadu 1939 na zánět pobřišnice. Spolu s Václavem Sedláčkem, který zemřel ještě v den demonstrace, se stali symbolem boje proti nacismu.
Posledního rozloučení s Janem Opletalem se zúčastnily tisíce studentů a jejich setkání přerostlo do protinacistické manifestace, rakev byla poté odvezena z dnešního Masarykova nádraží do rodné Lhoty, kde proběhlo rozloučení rodiny a přátel Jana Opletala. Celý obřad byl pod dohledem agentů Gestapa.
V důsledku těchto demonstrací německý nacistický režim zavřel vysoké školy a pozatýkal řadu studentů, jejichž 9 vůdců bylo 17. listopadu 1939 v ruzyňských kasárnách popraveno. O tomto nacistickém zločinu si povíme příště.
Autorem článku je Martin Kliment, člen předsednictva Národní mládeže