Není žádnou novinkou, že pro velkou věc musí každý vynaložit úsilí. Každý z nás již musel či musí bojovat proti svému pohodlí, aby docílil požadovaného výsledku. Jenže ve světe rychlých změn v nejrůznějších oblastech je potřeba si stále udržovat míru motivace, která vás udrží „za cílem“, po kterém zcela opustíte od další snahy se nadále motivovat. Pro seberozvoj osobní a v rámci politiky je totiž cílová linie pouze domnělá.
Mnozí ztratili nebo ztrácí tuto motivaci být vlastencem, protože se na první pohled zdá, že společnost vaše vize nebude sdílet a stanete se terčem neopodstatněných útoků od lidí, kteří v první řadě ani nechtěli pochopit to, co jste sdělovali. Tyto neopodstatněné útoky mají ironicky opodstatněný základ. A to ten, že jste byli nechtěně zatáhnuti „na hromadu“ mezi ty, kteří se vám třeba intelektuálně a ani morálně nezamlouvají, ale názory na konkrétní témata máte prakticky identické. Tato skutečnost může být hodně nepříjemná, neboť vaše chápání národovectví, které může být podloženo velmi dobromyslně, není vůbec slučitelné s chápáním tohoto pojmu vašeho oponenta nebo i těch, ke kterým jste byli za jisté názory přirazeni.
V pozici, ve které se nyní nacházíme, nezbývá kromě opuštění našeho přesvědčení nic jiného, než zcela jiné chápání vlastenectví. Něco, co nás skutečně spojí proti vnitřním i vnějším hrozbám české vlastenecké scény. Nikoliv pro peníze nějakého představitele minoritních stran nebo pořadatelů protestních akcí bez konkrétního cíle, ale pro obnovu něčeho, co bylo našim předkům přímo svaté. Mladí lidé by proto měli nést novou ideu vlastenectví – nové národovectví.
Idea nového národovectví
Základní myšlenkou je představa, že se pojem národovectví očistí od historické a nepravdivé křivdy, čímž naváže na první vlnu národovectví u nás. Rovněž bude spojeno s morálním základem bez krajně extrémistických až nelegálních rysů. Národ, který má většinově negativní názor ke své vlastní zemi, je odsouzen k všeobecné nestabilitě. Nejedná se o politický směr ani ideologii, nýbrž o uvědomělou snahu vrátit morální váhu a profesionalitu na politickou vlasteneckou scénu.
Co by myšlenka nového národovectví přinesla mě osobně?
Budete mnohem ušlechtilejší
Jak bylo psáno na začátku, většina lidí má v rámci politické diskuze vnitřní touhu vámi pohrdat, protože si Vás spojí s tím, jak vás zrovna jejich oblíbený politický komentátor označí. Pokud byste věděli, že zastáváte něco s mnohem větší morální váhou než tomu je u vašich názorových oponentů, prakticky už jen tohle Vás na pomyslném žebříčku vyvýší nad kohokoliv ostatního, kdo vás slepě a bez svého vlastního názoru chce kritizovat.
Možnost, jak sjednotit vlasteneckou scénu
Lidé, zvlášť ti na vlastenecké scéně, chtějí ve svém čele mít někoho, kdo svým ostentativním, charismatickým a intelektuálním charakterem dokáže, že právě on je hoden vést a sjednotit lidi stejných názorů. Pokud by ale každý jednotlivec věřil, že dokáží tohoto přesvědčení s úsilím dosáhnout bez nějaké centralizace, mohou se tím eliminovat rozdíly pravice a levice, které mnohdy rozdělují vlasteneckou scénu.
Ani pro východ, ani pro západ
Proč podporovat psychopaty s válečnými prapory na východě nebo psychopaty s degeneračními společenskými normami na západě? Nám s naší kulturou jsou tyto věci cizí a nehodláme se jim přizpůsobit jen proto, abychom šli pod křídlo východu nebo západu. Máme své hlavy a víme, co žádáme nebo na druhou stranu nechceme. Nejsme zaslepeni nějakou domněnkou, že východ je v čemkoliv nadřazený západu nebo opačně. Už samotný termíny „východ“ a „západ“ se mnohdy berou jako negativní pro různé skupiny lidí, tak proč se nad tímto tématem rozdělovat.
Zbavení se nálepkování
Nálepkování v politice je zřejmě ten největší důvod, proč se vlasteneckým stranám či lidem dlouhodobě skutečně nedaří. Šance, že narazíte na někoho na opačném politickém spektru, který Vás skutečně hodlá vyslechnout bez nálepkování, je mizivá. Nálepkování je bezprecedentní, nestydaté a nepodložené urážení již předem stanovených slov typu „dezolát“, „proruský kolaborant“ apod., ačkoliv pro toto tvrzení nemá tato osoba sebemenší důvod jak v souvislosti s argumentem, tak jakkoliv jinak. Váš oponent se tak rozhodne tehdy, pokud Vás přímo spojí s podobně smýšlejícími lidmi, kteří by tyto negativní vlastnosti skutečně měli. Pokud tak ale učiní osobě, která chápe národovectví s morální hodnotou, máte možnost být nad věcí, protože se neponížíte na jejich úroveň ani nálepkováním a ani vulgární mluvou.
Mládež s vlasteneckým cítěním by neměla být spojena s těmi, kteří se sami nazývají vlastenci nebo nacionalisté a přitom by k této podstatě nevynaložili jakékoliv úsilí. Proto tyto lidi bude bohužel společnost odsuzovat za jejich nedostatky, které nechtějí zlepšit. Proto by si mladí národovci měli osvojit hrdost a moralitu, která právoplatně k první vlně národovectví byla ještě před vznikem samostatného Československa. A jak dobře víme, vlastenectví se zde tehdy nevedlo se zbraní v ruce, ale literárně a s vědomostmi.