Náboženství patří k nedílné součásti celého lidstva. Víra, u nás konkrétně křesťanská víra, položila nejen základ samotné civilizace, ale také dodnes zasahuje v našem každodenním životě svým odkazem. Když opomineme teologii, křesťanství v naší zemi tvoří velký podíl v našich tradicích, kultuře, politice a v chodu společnosti. Z těchto hledisek budeme dále rozvíjet otázku, která tvoří název tohoto článku. Článek samotný bude pro edukativní účely našeho vzdělávacího projektu ve věcech teologických psán laicky.
Proč mladí věří?
V osobním seberozvoji může hrát náboženství zásadní roli. Dává jedinci jedinečnou příležitost znát smysl života a přizpůsobit se charakteru víry. Člověk, který se v mladém věku zřekne světského chápání světa, má záruku smysluplného života a mnohem vyšší pravděpodobnosti mít vysoké mravní nároky, než je tomu u mladé osoby bez vyznání.
Šance, že v dnešní přehnaně konzumní a (duchovně řečeno) modloslužebné společnosti – tedy že pouze fyzické předměty a uspokojování lidských potřeb mají nějakou hodnostu – naleznete mladého člověka, který má podobné nebo identické hodnoty jako člověk, který si skutečně zakládá na víře, je naprosto mizivá.
Je tedy faktickou skutečností, že pokud by výrazně přibilo lidí, zvláště mladých, kteří by se hlásili k nějaké víře a aplikovali by hodnoty víry do společnosti a své rodiny, určitě by to v nejbližší době (a dlouhodobě) vyléčilo jisté sociální problémy v České republice, k nimž patří především nadměrné užívání alkoholu, užívání drog, domácí násilí, násilí na ženách a další.
Dva základní faktory, které zapříčinily pokles křesťanství v Česku
⦁ Komunistická minulost a represe náboženství v ČSSR
Generace našich předků byly polovinu minulého století učeni o víře a křesťanství po vzoru Lenina a Marxe, tedy velmi kriticky. Nezapomeňte, že skoro každý totalitní stát měl nepřítele číslo jedna vždy Církev a věřící. Je tedy smutné na pohled, když ti nejzatvrzelejší antikomunisté v otázce náboženství by dokázali beze studu citovat jisté představitele komunistické ideologie.
⦁ Miskoncepce o křesťanství a křesťanských denominací
Říká se, že pravda je ten nejnaostřenější meč. Naprostá většina naší populace bohužel nemá a nezná základní informace o křesťanských Církvích a její historií, proti kterým tak nenávistně vystupuje. Většinou se jedná o emocionální opakující se fráze, které v Bohu ironicky hledají lidskou logiku. Měli bychom věřící respektovat a brát si z nich příklad, neboť právě ti pro svou víru obětují svůj komfort.
Příklady (z mého pohledu pravoslavného křesťana):
– „Pokud existuje Bůh, proč jsou na světě války a zlo?“ – Z evangelia se můžeme dočíst, že nám Bůh daroval svobodnou vůli, která ale byla hříchem zkorumpována. Cožpak Bůh jezdí v tanku a shazuje bomby?
– „Ježíš ani apoštolové neexistovali“ – Je pravda, že nemáme žádný archeologický záznam o Ježíšovi. To především proto, že nemáme ani žádné záznamy kohokoliv, kdo v té době a konkrétní oblasti žil. Máme ale dostatečně doloženo, že zřejmě všichni apoštolové zemřeli brutální mučednickou smrtí ve jménu Ježíše. Byli byste schopni takhle položit život za něco, co by ve Vašem vědomí byla lež? Skutečnost, že Ježíš i apoštolové existovali, byla zachovávána ústně, neboť na začátku 1. století v oblasti dnešního Izraele a Palestiny asi 90-97% lidí neumělo psát. První psaná zmínka o Ježíšovi pochází dvacet let po jeho smrti a to jak v evangeliu, tak od různých římských a židovských historiků pocházejících z 1. století (Publius Cornelius Tacitus, Flavius Iosephus,..). Pokud se vám to zdá být moc velký časový odstup, tak pro porovnání, nejstarší zachovalá psaná zmínka o Alexandru Velikém (356 – 323 př. n. l.) pochází z 9. století.
– „Přes 2 miliardy křesťanů poslouchá papeže“ – Už přes jedno tisíciletí neexistuje jedna křesťanská Církev. Papež je nejvyšší představitel pouze jedné ze tří hlavních křesťanských denominací. Těmi jsou – katolíci, pravoslavní, protestanti. Tyto denominace nejsou z politického, historického a hlavně teologického hlediska v zájemném společenství (až na výjimku katolíků, kteří uznávají svátosti pravoslavným, opačně tomu tak není).
– „Křesťané vždy jen válčili a zabíjeli“ – Od roku 8 000 př. n. l. do roku 2 000 našeho letopočtu bylo zdokumentováno 1 763 válek. Z toho 93% válek bylo sekulárních, tedy bez jakéhokoliv náboženského motivu. A 3,8% ze 7% náboženských válek byly války islámské. Což znamená, že 3,2% všech válek mělo nějakou náboženskou podobu, nikoliv však čistě křesťanskou.
Součástí článku je i rozhovor se čtyřmi mladými a znalostmi obohacenými dobrovolníky, každý reprezentující svou Církev.
1. Popiš mi svou Církev a popřípadě její historickou souvislost s naší zemí
Jsem římský katolík. Katolická církev je největší církví na světě a kromě nejrozšířenější latinské církve zahrnuje ještě dalších 23 východních církví,
na což se často zapomíná. Věříme, že je jediný trojjediný Bůh. Otec, Syn a Duch svatý. Věříme v sedm svátostí, které ustanovil Ježíš Kristus. Katolická církev tu byla
v podstatě od počátku naší státnosti. První historicky doložený Přemyslovec Bořivoj se nechal od Svatého Cyrila a Metoděje pokřtít. Od té doby byl český stát s církví
spjatý. Byla tu s námi v dobrém i ve zlém.
– Jan, 19 let, člen římskokatolické církve
Jsem členem pravoslavné církve, kterou sem donesli svatí Cyril a Metoděj roku 863. Naše Církev jako jediná navazuje na jeji tradici, ale bohužel byla v historii v období silné katolizace téměř vyhlazena. Za první republiky tuto tradici u nás znovu objevil sv. Gorazd, první český pravoslavný biskup. Lidé bez většího náboženského zaměření ho můžou znát jako člověka, který schovával parašutisty, kteří spáchali atentát na Reinharda Heydricha, za což byl později popraven. Církev od této doby prošla obdobími těžkých bojů o její zachování, ale všemi hrdinsky přešla a stále je tu jako jediná, která dodržuje cyrilometodějskou tradici, která utvářela náš národ.
– Jakub, 15 let, člen pravoslavné církve
Řeckokatolická, konkrétně v mém případě Rusínská řeckokatolická církev, je jednou ze samosprávných církví v plném společenství se svatým stolcem. Jednu Svatou Církev Katolickou tvoříme společně s našimi bratry různých obřadů, v českém prostředí tedy jen s našimi latinskými bratry. Ve světě se setkáte převážně s římskými katolíky, protože tvoří drtivou většinu Katolické Církve. Řeckokatolíci drží byzantskou tradici a spiritualitu, což se nejvíce projevuje v liturgii, kterou máme odlišnou od našich římskokatolických bratří. Bohoslužebný jazyk je tradičně církevněslovanský, ale také český a pro vysoký počet přistěhovalců z východu i ukrajinský a slovenský. Díky jednotě v rámci Katolické Církve samozřejmě vyznáváme v plnosti katolické učení, existuje však výsada východních biskupů vysvětit ženatého muže na kněze, takže ne všichni naši kněží jsou celibátní. Také se u nás přijímá eucharistie výhradně pod obojí. Řeckokatolická církev je právoplatnou následovnicí Cyrilo-Metodějské tradice, jelikož udržuje slovanský bohoslužebný jazyk, byzantskou tradici a společenství se svatým stolcem v Římě. V moderní době se v našich zemích řeckokatolíci rozrostli především v meziválečném období a dnes rostou díky lidem migrujícím za prací. Od roku 1996 máme český Apoštolský exarchát.
– Antonín, 19 let, člen řeckokatolické církve
Jsem z Českobratrské Církve Evangelické, konkrétně z její reformované části. Je to nejvýznamnější protestanská denominace v naší vlasti, jak svou velikostí tak historií. Vznikla ve stejném roce jako Československá republika spojením dvou evangelických tradicí povolených tolerančním patentem a navazuje na historii české reformace.
– Josef, 18 let, člen českobratrské církve evangelické
2. Proč jsi členem zrovna této Církve?
Vyrůstal jsem v katolické rodině, odjakživa jsem chodil do kostela a byl jsem pokřtěn. Katolická církev byla založena samotným Ježíšem a svatý Petr od něho dostal klíč.
„Tobě dám klíče království nebeského, všechno, co svážeš na zemi, bude svázáno i na nebi, a všechno co rozvážeš na zemi, bude rozvázáno i na nebi“ (Mat 16,19). V rámci
katolické církve bylo a je také spousta osobností, ke kterým se za jejich život dá vzhlížet, mým oblíbeným je svatý Václav. Dále je tu úřad římského biskupa, neboli papeže.
Ten je jednotícím prvkem všech katolíkům a zabraňuje se tak upadání do nejrůznějších herezí.
– Jan, 19 let, člen římskokatolické církve
Byl jsem pokřtěný jako nemluvně, ale vlivem prostředí jsem odpadl a přestal věřit. Ale později, když jsem se začal trochu vzdělávat o filosofii apod. jsem se opět navrátil, protože tato Církev je ta, kterou založil Ježíš Kristus a která stále zachovává vše, co nám předal Kristus a Jeho apoštolové a svatí.
– Jakub, 15 let, člen pravoslavné církve
Jsem konvertitou od adventismu, pro konverzi ke katolicismu jsem se odhodlal až ve vyšším věku, teď je to rok a půl od mého křtu. Jsem katolíkem, protože pevně věřím a vyznávám, že katolická Církev je skutečně jediná pravá Církev založená Pánem Ježíšem. Řeckokatolíkem jsem především proto, že mě uchvátil východní obřad a Cyrilo-Metodějský odkaz. Na východě se cítím jako doma, chrám má svůj vzhled, spiritualitu a vůni, zkrátka to komunikuje na věřícího maličko jinak.
– Antonín, 19 let, člen řeckokatolické církve
Jsem evangelíkem, jelikož naše Církev je dle mého názoru nejčistším vyjádřením křesťanské víry tak, jak je nám zjevena v Písmu svatém. Důležité pro mě je vyznávání pravdy reformace, spojení s českým národem a jeho historií i služby ČCE jako například diakonie, evangelické školy či vydávání několika časopisů.
– Josef, 18 let, člen českobratrské církve evangelické
3. Jak ti v osobním životě víra pomáhá?
Myslím si, že víra je tou nejmocnější zbraní v duchovním boji člověka. Víra mi pomáhá (ať to může znít pateticky) být lepším člověkem. Bůh nás miluje a nejvýše milosrdný.
Víra pomáhá překonat nihilismus a jiné melancholické pocity, které bytí na člověka občas uvalí. Je to ta jistota že člověk nikdy není sám, že ho někdo miluje, že
jeho život má smysl a že má skrze tu lásku od Boha milovat také ostatní lidi. Zkrátka když člověk žije podle Božích přikázání, nemůže žít špatně ani na zemi a dojde i života
po smrti.
– Jan, 19 let, člen římskokatolické církve
Hodně mi pomohla v seberozvoji. Díky ní jsem začal víc číst, cvičit, zbavil jsem se nezdravých návyků a vybudoval mnoho dobrých vztahů. Mám pevně stanovenou morálku. Zbavil jsem se depresí a nihilismu. Můj život je mnohem pestřejší a šťastnější.
– Jakub, 15 let, člen pravoslavné církve
Velmi, i když bych nerad redukoval víru na pomocný prvek. Nyní skutečně víru prožívám naplno a mohu říct že Pánu věřím, což je největší životní štěstí a naděje. Mám pro co žít, pro věčný cíl kterým je nebe. Bůh je ten nejlepší přítel když je mi nejhůře nese mě v náručí.
– Antonín, 19 let, člen řeckokatolické církve
Víra je pro mě oporou v osobním životě, silnou motivací a fakticky i smyslem života. Vím, že se se svými starostmi vždy můžu v modlitbách obrátit na Boha a nebo také vyhledat pomoc od bratrů a sester ve sboru.
– Josef, 18 let, člen českobratrské církve evangelické
4. Jaký máš vzkaz pro své vrstevníky, kteří jsou buďto k víře skeptičtí, nebo se hledají?
Nebojte se hledat, myslím že to je to nejdůležitější. Pokud hledáte poctivě, Boha naleznete. Běžte do přírody, dotkněte se rostoucí trávy a přemýšlejte. V kráse Božího
stvoření se totiž Bůh ukáže nejlépe. Dejte šanci Bibli, alespoň nějakým příběhům. Skrývá se v ní totiž neuvěřitelná moudrost. Pokud jste nespokojení se svým životem a
společností kolem vás, Bůh je tady vždy a naleznete v něm oporu a smysl do života.
těch 5 vět jsem ne vždy dodržel, ale myslím, že je to relativně stručné
– Jan, 19 let, člen římskokatolické církve
Mějte otevřené srdce a studujte, protože se vám to určitě bude hodit. Ten kdo hledá, ten najde. Ten, kdo klepe, tomu bude otevřeno.
– Jakub, 15 let, člen pravoslavné církve
Především, aby mysleli na věčnost. Mladí lidé jsou jako Herkules na rozcestí – na jedné straně je dívka svůdná a nádherná, nabízející všechno potěšení světa, ale věčnost nezajistí. Na straně druhé je dívka cudná a ušlechtilá, nabízející dlouhou a velmi těžkou cestu, na jejímž konci však člověk nalezne života věčného. Každý musí nést svůj kříž a bojovat. Pán Ježíš svou obětí nabízí věčnou odměnu v nebesích a ta je lepší, než i to největší potěšení na Zemi. Ať se nebojí zkažené společnosti a obrátí se na Boha. Bůh má totiž místo pro každého. Modlitbu každého vyslyší, tak ať myslí na věčnost a neotálejí s poznáváním Boží pravdy, jelikož konec nás může dostihnout kdykoliv.
– Antonín, 19 let, člen řeckokatolické církve
Asi každý křesťan se někdy hledal, ať už vyrůstal ve věřící rodině či nikoliv. Má to celkem jednoduché řešení – prostě se zvedni a zkus navštívit nějaký kostel, poslechni si kázání, otevři Bibli, zkus si popovídat s věřícími lidmi tvého věku. Určitě tím nic neztratíš.
– Josef, 18 let, člen českobratrské církve evangelické